Epilog

Chci psát a nejde to. Cítím strašný smutek. Odešel člověk, který pro mě byl velkým vzorem, ikonou i inspirací... psát, že mi bude chybět mi připadá hloupé a patetické. 

A tak zapíšu jen poslední vzpomínku. Bylo léto 2008. Rostl ve mě nový človíček, o kterém jsem ještě netušila ale pomalu o sobě začínal dávat vědět. Bylo mi zle a tak má účast na tanečním soustředění vzala za své :-)
Tehdy jsem se s Milošem bavila o plánu dál studovat. Uvažovala jsem o teologické fakultě, a Miloš mi spontánně věnoval Bibli. Chtěla jsem , aby mi do ní nepsal věnování. Nechtěl, a trochu káravým hlasem, s rozhodností sobě vlastní, mi říkal, že do knih se nepíše! Trvala jsem na svém. Bylo pro mě důležité a trochu symbolické, že svoji Bibly dostávám právě od něj. A tak mi do Bible vlepil darování na lístečku se slovy, že na tom, kdo Bibli dává nezáleží... 

Dneska zemřel. A já jsem vděčná za lepicí lísteček, všechny naše hovory, setkání. Za to, že jsem měla možnost ho znát, a byl mi velkým učitelem. Učitelem tance i života, učitelem práce s lidmi.
Díky Miloši!