O arteterapii, tvorbě vlastního života a hojivosti obrazů.

Dnes již víme, a moderní neurovědy to potvrzují, že myslíme v obrazech, že např. i vnímání umění nás přelaďuje do mozkových vln alfa a náš mozek zažívá uvolněný stav umožňující konstituci nových neurálních spojů. S těmi pak úzce souvisí i následné fixování postojových změn v prožívání. Ale obraz (a nemyslím jen ten na stěně, ale i obraz jako vjem z každodenního života či imaginace) nás může i rozrušovat, někdy i intenzivně např. ve formě vtíravé vzpomínky.

Žijeme v době, kdy slova - tvorba, malíř, umělec nebo umění - mají příchuť výjimečnosti, excentričnosti, náročnosti, často i aureolu velkého byznysu. Jaké ale byly důvody toho, kdo jako první umělec vzal do ruky křídu, ohořelé dřevo a začal zaznamenávat děje? Očekával ocenění? Prahl po výjimečnosti? Byl sebestředný? Nebo to byl šaman hovořící za celý kmen? Odpovědí bychom asi nalezli mnoho podle toho, koho bychom se ptali – zda historika umění, antropologa, religionisty nebo třeba terapeuta.

Odpověď terapeuta, pomáhajícího klientovi na jeho životní cestě, bude hovořit v pojmech jako je tíhnutí k celistvosti, integraci odštěpených částí, hojení duše, projekci či setkání s nevědomými obsahy. Že vám tyto pojmy nic neříkají, že jsou příliš odborné, vzletné a určitě se vás netýkají? Protože vy jste přece obyčejní, všední a řešíte, jak se domluvit s manželem či manželkou, jak ustát nápor šéfa nebo vřeštících děti? Vodítkem k odpovědi může být, s našimi prapředky sdílený, společný neurologický základ. Je totiž pravděpodobné, že hnutí vaší moderní mysli, které je v dané chvíli v nerovnováze, bude ne nepodobné pohnutkám, které vedly naše předky k tomu vytvořit jeskynní malby. I oni se potýkali s obavami, úzkostmi, strachy, i oni se radovali a sdíleli s ostatními, i oni procházeli branami životních výzev, zakoušeli sebepřesazující zkušenosti. Možná to tenkrát v jeskyni byl začátek a první arteterapeutická intervence.

S pochopením obrazu – tedy zapracováním jeho významu do našeho celkového obrazu světa v jeho dynamickém fungování může nastat, a často nastává, i pochopení konkrétní životní situace (ve vztahových i spirituálních otázkách). Dílčí obraz (vzpomínka, imaginace,…) dostává smysluplný konkrétní kontext, cítíme uvolnění, zakoušíme pochopení či nalezení řešení. A v takové chvíli je lhostejné, že váš výtvor ani nikdo nekoupí, ani nevystaví v galerii. Stáváte se umělcem - tvůrcem vlastního psychického obrazu, který vám odhaluje souvislost a možná i smysl. No, není to paráda?

autor: Mgr. Radmila Zábojová