Skvrna či flek, na duši lék.

O smejváku.

Jednou z arteterapeutických technik, které umožňují rozvolnění myšlením příliš sevřené psychiky, je smejvák. Dnes je to už vlastně odborný pojem, jakkoli zní lidově a náhodně. Z výtvarného hlediska technika akčního akvarelu mohli bychom také říci. Pokud bych vás v roli klientů v terapii vyzvala k tvorbě akčního akvarelu, možná byste se trochu vylekali. Nebude to moc divoké, neztrapním se, neřeknu o sobě něco co nechci, je to pro mě bezpečné? Označení "smejvák" oproti tomu v sobě zahrnuje daleko víc než jen výtvarnou akci, asociuje také mytí, umývání, snímání něčeho nežádoucího, prostě smytí – od prvních, třeba nepovedených výtvarných intervencí až po smytí starých a nefunkčních vzorců přemýšlení či rigidních struktur fungování.

Co pro takovou práci potřebujete je nejen odpovídající čtvrtka papíru, akvarelové barvy, voda a vhodné prostředí, ale také naladění se na sebe a otevřenost k přijímání i věcí, které vaše racionální mysl odmítá. Po každém novém nalezení nějakého obrázku v jedné z nanesených akvarelových vrstev, přichází fáze jeho zničení – smytí. To samo o sobě může být náročný proces. Něco se nám líbí, něco se nám povedlo, lpíme na tom.. Přidáním další barevné vrstvy, jejím novým smytí a novým hledání se noříme do vlastního nevědomého obsahu hlouběji.

Osobně mám nejraději fázi, když již stojíme po trojím vymytí nad obrazem či detailem, který náhle dává smysl, je nějakou vzpomínkou či pobídkou ke změně v budoucím životě, prostě každému dává malý soukromý vesmír k nahlédnutí. Obraz je ještě mokrý, lesklý, barvy jsou syté a živé. Stojíme v obrovském úžasu a s vděčností, děkujeme za poznané. Ne zjevně, v nějakém společném rituálu, ale každý v sobě, skrytě. Pak voda na papíře zaschne, obraz zmatní, nesené významy někdy zůstanou, jindy ztratí svoji intenzitu. Někdo si jej uchová, jiný ho zapomene. Ale vrátka otevřená zažitou zkušeností zůstávají. Zjemnil se náš cit pro vnímání obrazu i sebe sama. Máme-li k tomu vhodného terapeutického průvodce, máme vyhráno. Objevování a vlastnímu rozvoji je cesta otevřena.

autor: Mgr. Radmila Zábojová